Plavecký klub v Děčíně má mezi sporty v celém městě velmi pevné místo. Má hromadu dětí, dobré trenéry, ale hlavně skvělé výsledky. Trenérské duo Petr Rouček – Jan Mareš má ve svých řadách několik nadějných talentů.

Všichni tři talentovaní závodníci prohlásili. „Co je nejlepší na plavání? No přece to, že jste ve vodě,“ vyhrkli shodně Petr Šolín, Alžběta Blažková a Aneta Žáčková.

A jak se vůbec k plavání dostali, jaké byli jejich plavecké začátky a jaká již mají ocenění? 

Petr: Já jsem chodil na florbal. Když jsem si ale zlomil ruku, doktorka mi řekla, že bych měl asi zkusit jiný sport. Prý mám zkusit něco s vodou. Tak jsem zkusil plavání. Začal jsem v sedmi letech, chytlo mě to od začátku.
Bětka: Bratr pana trenéra se zná s mou mamkou. Ten jí řekl, že v Děčíně vznikl plavecký klub. Mě se do toho moc nechtělo, chodila jsem na gymnastiku. Mamka mě ale přemluvila. Plavu pátým rokem a moc mě to baví.
Anežka: Já chodila na keramiku, spíše jsem navštěvovala výtvarné kroužky. Na plavecký nábor mě přemluvil, ať zkusím jít na nábor. Uměla jsem jenom prsa. Začala jsem ve skupině C 1, pak mě šoupli do „béčka“ a po půl roce do „áčka“. Přitom jsem neměla moc ráda vodu, pro mě bylo spíš ježdění na kole. Teď mě plavání neskutečně baví, nedokážu si představit, že bych neplavala. Jinak plavu tři roky.

Anežka: Bylo to těžké, musíte umět všechny styly. Začala jsem stylem prsa. Já mám teď trochu problém, že mi nejdou nohy.
Bětka: Já jsem začala taky stylem prsa, učil mě taťka. Pak přišel kraul, ten je lehčí, jenom tam tak plácáte rukama. Prsa mi jdou sice nejlépe, ale přestávají mě bavit. Problém mám spíše v tom, že mám slabé a malé ruce.
Petr: Já to mám podobně. Začínal jsem na prsou, pak přešel na kraula. A ty nohy mi taky trocho váznou.

Doma jistě máte hromadu medailí. Která je pro vás ta nejcennější?
Petr: Já jsem vyhrál závody O cenu primátorky. Takže mám doma velkou zlatou medaili.
Trenér Rouček: Petr je o rok mladší, než holky. Nemohl tedy ještě startovat na republice, plaval jenom krajské závody. Na podzim ho první republika teprve čeká.
Bětka: Já mám doma zlatou medaili ze zimního mistrovství republiky a pak bronzovou z letní.
Anežka: Pro mě je zatím nejlepší medaile za druhé místo. Ale bohužel to nebylo na republice, tam jsem se ještě neumístila. Nejlépe jsem tam byla zatím čtvrtá, společně s Bětkou. Na medaili nám tehdy scházelo pár setin. To jsme byly zralé si jít rozbít hlavu o zeď (smích). Já jsem spíše na krátké tratě, trenéři mi ale říkali, že mám našlápnuto, abych tu medaili na republice urvala.

Pokud tě jejich zážitky a plavání zaujalo, více se o kroužku plavání dozvíš na www.decinsportuje.cz